0203 Helenismus a křesťanství презентация

helénismu – poslední helénistický stát ztrácí samostatnost (Egypt) = 30 př.n.l.
(Vlády se ujímá Římská říše)

Řecké území

Na konci
Vlády
Alexandra Velikého
324 př.n.l.

Přední Asie.
Ovlivňuje vznikající římskou kulturu.
Centrum helénistické vzdělanosti a filozofie se přesouvá do Alexandrie

Konec helénismu

Sofoklés, Platón a Aristoteles.

V helénistické filozofii hraje roli mentalita římské říše:
Římané byli velmi praktičtí

Největší hodnoty, které přinesli:
Latinský jazyk
Literatura (mytologie, básně, atd.)
Římské právo
Systém správy státu

Kladli důraz na mravnost jedince (etika jeden z hlavních předmětů)
a na začlenění občana do státu a společnosti. Na to se soustřeďuje též filozofie.
Byla mocenskou podporou (zabývá se velmi etickými postoji, které drží stát pohromadě).

kde se vyučovalo: stoa poikité (=barevné sloupořadí)

blíž k filosofii, některé k matematice, proto se někdy rozlišuje matematická a filozofická logika.

Zakladatel logiky jako vědy: Aristoteles (384–322 př. n. l.).
Založil takzvanou sylogistickou logiku: konečný výrok (závěr) odvozen z ostatních dvou předpokladů (premis) 
Princip sylogismu:
Premisa 1: Každý člověk je smrtelný.
Premisa 2: Sokrates je člověk.
Závěr: Sokrates je smrtelný.

Stoická škola: složené výroky a hypotetické výroky. Užívání „jestliže“, „nebo“ …..
jestliže prší, pak je mokro,

látka, tvar, účelnost, pohyb, prostor,
čas – filozoficky kladené otázky
2. Mechanika, optika, kosmologie,
astronomie – dnes zahrnuto do fyziky

Modern reconstruction of wind organ and wind wheel of Heron of Alexandria (1st century AD

V širším významu: označení škol hedonismu

Epikúros (341-270 př.n.l.)
Ze Samu
Založil v Athénách epikurejskou školu
Škola měla název: „Zahrada“
Zřejmě největší materialistický filozof
helénské doby

Věnuje se filozofii přírody a etice


Fyzika rozvíjí představu o věcech, které jsou složeny z atomů
Když tělo „zemře“, atomy se rozptýlí

tak, aby dosáhl co největší
radosti a uspokojení.
To je cesta k dosažení klidu duše
Moudrost nutná k dosažení klidu duše – ataraxid.

To pomůže překonat „poryvy“ života.

Epikureismus byl oživen v renesanci při kritice středověkého aketismu.

se zabývají argumentacemi, které by zdůvodnily jejich pochybnosti

Pyrrhon z Elidy (360-270 př.n.l.)
Zakladatel
Pokud budeme chtít poznat nepoznatelné, naše duše nebude v klidu.

prolínání kultur

Důvod prolínání kultur:
Roste rozsah římské říše, dochází k prolínání obyvatel, roste obchod a kontakty
S orientálním světem.


Alexandrie se stává kolem roku 0 důležitým kulturním centrem.
V Alexandrii působí mnoho filozofů různého původu a je zde silná tradice orientálního
Myšlení.

něj prvotní, zde byla
zjevena pravda.

Znalec řecké filozofie. Jeho spisy zahrnují
i myšlenky řeckých filozofů.

Jako první identifikoval Platonovy ideje
se stvořitelskými myšlenkami božími.

Poznání
Více než rozumové poznání může
přinést mystické poznání.

intuice

Slovo mysticos přeneseně znamená: zavřít oči před smyslovým světem
Pohroužit se do vlastního nitra.
Tak člověk může vnímat svou nesmrtelnou duši.
A duše se může spojit s čistím bytím boha.

vzniká v 1. stol. Př.n.l.

Její vliv byl oživován až do renesance.

Velmi ovlivněni Orientem a Egyptem.

Vše závisí na číselných vztazích.
Mikrokosmus – makrokosmus (na Zemi musíme vše budovat podle číselných
vztahů v kosmu).

Numerologická nauka o číslech. Magický význam čísel.

Vedl školu v Římě

Navazuje na Platóna:
Vše má svůj pravzor. Existuje absolutní Jedno (má duchovní charakter).


Pravzor: jediný pramen, z něhož vše vyvěrá. Je to svět idejí. To je duch bytí. Odrazem tohoto ducha je duše.
Tento jediný pramen (absolutní Jedno, duch bytí): je emanací všeho.
(Emanace:

Jde o vyvěrání bytí.

vymanit duši ze zajetí těla.

Tak lze dosáhnout mystického sjednocení s božským Jedním.

Novoplatonismus a emanace

Emanace
proces  vznikání nižšího z nejvyšší jednotky, světla, z božstva či ideje

Neboli vyzařování, vyvěrání, vytékání výron

se jedná o emanaci ducha, který je stvořitel





Křesťanství říká:

Stvořitel je Bůh

A to je neslučitelné s křesťanstvím

od 13. stol. Př.n.l.,
i když začátek historie židovské kultury judaismus klade do období po 2000 př.n.l.
(příchod Abraháma na území dnešní Izraele)

Základní význam v judaismu má:


Tóra – neboli pět knih Mojžíšových (in: Starý zákon)
Psána hebrejsky

Starý zákon – psán hebrejsky, jen některé části byly psány aramejsky
(ta se používala jako mezinárodní jazyk v době novoasyrské
(cca kolem 750-626) a novoabylonské říši (626-560 př.n.l.)
– správní jazyk)

řečtiny – 3.-1.stil. Př.n.l. Alexandrie

O vzniku LXX nás informuje List Aristeův, který vypráví o tom, jak král Ptolemaios II. Filadelfos dal někdy ve 3. století př. n. l. za úkol 72 židovským mudrcům přeložit Tóru pro potřeby alexandrijské knihovny. Počet těchto překladatelů si našel cestu až do samotného názvu tohoto překladu.

Překlad byl určen Židům, žijícím mimo Palestinu, kteří měli problémy rozumět tehdy již v běžném styku nepoužívanému hebrejskému jazyku. Překlady jednotlivých knih dosahují rozdílné kvality.

Cituje-li Nový zákon starší spisy starozákonní, v naprosté většině je cituje právě ve znění septuagintním.

.

byla sepsána mezi lety 200 př. n. l. a 68 n. l.,

text Septuaginty obsahují staré kodexy ze 4. a 5. století - Codex Vaticanus, Codex Sinaiticus a Codex Alexandrinus. Tyto rukopisy jsou nejstaršími dochovanými texty Starého zákona
(psáno řecky)

 Nejstarší dochovaná Tóra psaná hebrejsky
1155-1225

Lukáše – 60-80 n.l.

Ostatní listy a Zjevení sv. Jana – okolo 100 n.l.


Používání textů jako jeden celek: po 150 n.l.

Některé listy a evangelia nebyla zařazena

řecko-latinský termín

Judea jako římská provincie 6-132 n.l.

Vpády Římanů už od 63 př.n.l. (tehdy Římané ustavili provincii Sýrie) –
Prakticky ovládli Judsko už tehdy – v 1.stol.př.n.l.

stol. Př.n.l. neklidná doba v Judsku:

Místní boje o moc
Tlak Říma
Vzniká několik náboženských skupin v rámci židovského kněžstva

5 př.n.l. – 67 n.l.

Jeden z 12 apoštolů
– je tam řazen, i když se s Ježíšem nesetkali

Původně Šaul z Tarsu

Caravaggio, Obrácení sv. Pavla, 1600

330 s názvem Roma Nova)

313 – vyhlašuje náboženskou svobodu (Milánský edikt)
325 – Nikajský koncil – ustavil dogma Svaté Trojice
„ Syn je synem božím, je ze stejné substance jako Bůh“

381 - Koncil v Konstantinopoli – křesťanství vyhlášeno oficiálním náboženstvím
397 – Koncil v Kartágu – ustavuje verzi Nového zákona

na dvě části
410 n.l. – Vizigóti vyplenili Řím, který se již nevzpamatoval
476 n.l. – svržen poslední římský císař

Od 5. století moc křesťanství roste:
1. západní Evropa má měně propracovaný systém racionální filozofie Řím přejal myšlení doby helénismu – to je synkretické období v myšlení
2. Sílí názor, že stát má pečovat nejen o pozemský svět. Stát není jen o právních
Zákonech. Stát je služebník boží, tedy i služebník.
Konec mýtu: římský občan je svébytnou jednotkou státu.
3. Posílení papežské moci Řehoř Veliký (590-604
Moc církve v Římě a Itálii roste. Germánské kmeny v Itálii přijímají křesťanství. Církev se stává vládkyní i nad světskými a politickými záležitostmi.

které se stává novou duchovní mocností.